Start: Rozcestník Popradské Pleso Tež, u železniční zastávky Popradské Pleso (1250 m n. m.)
Cíl: nejvyšší vrchol Polska, Polský vrchol Rysů (2499 m n. m.)
Vzdálenost: cca 20 km (tam a zpět)
Převýšeni: cca 1200 m
18.7. 2020 jsme si naplánovaly já, David a Ondra výstup na Gerlachovský štít (2654,4 m n. m.), ale počasí nám moc nepřálo. Když jsme se blížili k cíli (Tatranské Poliance) stále pršelo a předpověď nehlásila nic jiného. A tak jsme se rozhodli Gerlach odložit a místo nejvyšší hory Slovenska, jsme se rozhodli alespoň pro tu polskou – Rysy, polský vrchol (2499 m n. m.).
Asi tak v jednu ráno jsme dorazili k jednomu odpočívadlu u cesty a zde “přebivakovali” do rána. Po probuzeni jsme se přesunuly na placené (6€) parkoviště u železniční zastávky Popradské Pleso (vedle vesnice Štrbské Pleso). Odtud před desátou hodinou vycházíme, po modré cestě, která začíná kousek za železničním přejezdem.
Od parkoviště je to až po rozcestník “Nad Popradským Plesom” (1500 m n. m.) asfaltová cesta s poměrně mírným stoupaním. Je dlouhá 4 kilometry a zvládli jsme ji asi za hoďku. U rozcestníku se nachází zásoby pro Chatu pod Rysmi. Za vynesení 5-10 kilo na chatu dostanete za odměnu horký čaj.
Pokračujeme dále po modré k rozcestníku “pri Žabom potoku” (1580 m n. m.). Zde už vede kamenitá cesta, po které v dešti teče dost vody. Tento úsek je dlouhý 1,2km.
Od rozcestníku k Rysum vede červená cesta. Tady se stoupání zvedá. Trasa vede kolem Veľkého Žabieho plesa.
Nedaleko po něm, asi 2,5km, následuje krátký úsek, úsek kde vedou žebříky a traverzy jištěné řetězy. Od tohoto místa zbývá už asi jen 700 metrů k Chatě pod Rysmi (2250 m n. m.).
Ještě před chatou potkáváme autobusovou zastávku ČSAD. Od ní je to už opravdu kousek k chatě. Chata je celkem plná lidí a všichni zde suší mokré oblečení. I my se zde ohřejeme před závěrečným výstupem. Potkáváme zde Simču, která se po krátkém povídání k nám přidává a vyrážíme společně.
Od chaty je polský nejvyšší vrchol cca 900 metrů a asi 250 metrů výškových. Hned za chatou jsme měli část trasy zasněženou ale dá se to i obejít.
Dostáváme se na sedlo Váha. Od něj se cesta začíná postupně zhoršovat až po strmé stoupání po kamenech kde už nic co by se dalo nazvat cestou není, jen červené značení. A v náš deštivý den zde musíme být obzvlášť opatrní.
Nahoře dáváme pauzu a jídlo. Během ní se nám občas rozevře bílá mlha a ukážou se fantastické výhledy ale vždy to trvá okamžik než se vše zase ponoří do mlhy. I v deštivém počasí jsme vrchol pokořili. Od auta jsme došli nahoru za 6 hodin i v deštivém počasí a pauzou na občerstvení a osušení na chatě.
Cesta zpátky byla lepší, protože asi dvě třetiny cesty ani nepršelo a častěji se nám rozevřeli mračna a ukázali krásné výhledy. Vraceli jsme se stejnou cestou jakou jsme vyšli. U Popradského Plesa jsme se rozloučili se spolucestovatelkou Simčou. Zpátky jsme došli asi za 4 hodiny, kolem osmé ještě za světla.
Ještě přidám galerii pár fotek na konec 🙂
