Cestu na Hoher Dachstein jsme podnikli koncem března, kdy i v nížině byla ještě krásná sněhová nadílka. Náš výchozí bod byl od parkoviště, které je pod jezerem Vorderer Gosausee. Ráno jsme se vydali po červené značce a náš první cíl byl Adamekhütte (2 196 m n. m.) kde jsme měli přenocovat před výstupem na Hoher Dachstein (2 995 m n. m.).
Výstup začal se zpožděním, takže od parkoviště jsme vycházeli až těsně před osmou hodinou. Počasí jsme měli krásné, azurová obloha. Postup kolem jezera je snadný, cesta ubíhá a až k jezeru Hinterer Gosausee je výstup jednoduchý a postupujeme velmi rychle. Nasazujeme mačky a zahajujeme výstup nahoru. Dokud se držíme ve skialpové stopě, kde není sníh tak hluboký, ještě poměrně rychle stoupáme.
Čím jsme výš, sníh se pod námi začíná bortit. Občas se stane, že zapadneme po kolena do sněhu. V té chvíli ještě netušíme, že výš to bude podstatně horší. Pomalu vystoupáváme, dostáváme se na svah se sklonem cca 35-40°. Sníh je spíš už mlíko a každý krok je trochu boj. Batohy nás táhnou ještě víc dolů a stoupáme pomalu. První svah zvládneme až skoro za dvě a půl hodiny, situace výš není o moc lepší. Často se propadáme až do půl pasu, ale výhledy stojí za to. Výstup je poměrně náročný i díky váze batohů. Cestu si nacházíme sami, žádné stopy po cestě nahoru jsme nenašli.
Postupně se začíná stmívat a chatu nemáme ještě ani na dohled. Vytahujeme čelovky ale cesta jde pomalu i díky nehodě, při které si Pavel, pohnul kyčlí, když se snažil vyprostit ze sněhu. Pavel se nakonec rozhodne, že nemůže už pokračovat dál a musíme najít místo na přespání, v tu chvíli GPS ukazuje cca 1,5km k chatě. Dohodneme se, že já (Honza) a Ondra vyrazíme dál, na chatu a prošlápnem cestu a David jako nejzkušenější z nás zůstane nocovat venku s Pavlem. I přesto, že je už noc a venku pod nulou, sníh je pořád dost nestabilní tak se stává, že každé 3-4 kroky se propadneme. Chatu spatříme až skoro, když jsme těsně pod ní, cca po 12 hodinách pochodu.
David s Pavlem dorazí na chatu brzy z rána a začínáme postupně balit věci do malých batohů pro jednodenní výstup. Pavel se nakonec rozhodne, že zůstává na chatě a nechá nohu dostatečně odpočinout, aby zvládl sestup dolů zpátky na parkoviště.
Na stopu po ledovci se vydáváme krátce před půl devátou ráno. I díky malým a lehkým batohům nám to připadá jako bychom letěli. Jdeme po kraji ledovce a bez problému se po 4 hodinách dostáváme pod vrchol, kde začíná ferrata. Začátek ferraty je přes kameny, které musíte vyšplhat, pak je ale už nahoře vyšlapaná cestička a nemusíte nijak váhat. Nahoře jsme potkali pár lidí. Ferrata není nijak náročná a až na krátký úsek mezi falešným a pravým vrcholem je celá zabezpečená, i když na pár místech je lano pod sněhem.
Sestup dolů jde poměrně rychle a na chatu se dostáváme těsně v podvečer. Sestup zpátky dolů zahajujeme v neděli, v 6 hodin ráno, zpátky jdeme v našich stopách. Užíváme si východ slunce, traverzováním postupně sestupujeme dolů a až na krátký úsek, který jsme zvolili jiný než při výstupu jde všechno poměrně rychle a k hornímu jezeru se dostaneme za přibližně tři hodiny, odkud je cesta zase hladká a snadná.
Zimní výstup na Hoher Dachstein je poměrně dlouhý a díky tomu, že je potřeba s sebou táhnou veškerou zimní výbavu, člověku se to pronese, mohlo by to být jednodušší jít to se sněžnicemi, ale boření do sněhu ubere hodně síly. Zimní místnost na chatě je vybavená matracemi, jsou k dispozici deky, takže po celodenním pochodu sněhem člověka potěší vyspat se v teplé posteli, na měkké matraci.
Trek určitě stojí za absolvování a seznámení se s pohybem po ledovci. Věřím, že se na tento vrchol v budoucnu ještě vrátíme.