Náš sraz v úterý 20. září v 4:30 v Olomouci nevyšel úplně podle představ. Půlka osádky (já) zaspala, a tak jsme vyjeli až kolem šesté. Na parkoviště (47.0222550N, 12.6895267E) jsme dorazili po třetí hodině.
Z parkoviště jsme vyrazili na chatu Stüdlhütte. Cesta na ni nám zabrala asi 3 hodiny. Jedná se o pohodlnou cestu s převýšením necelých 900 metrů. Chata je v nadmořské výšce 2801 metrů. Chatě je vybavena sprchou (3 minuty za 4 eura), WC, možnost platit kartou a Wi-Fi. Večeře se snídaní vyšla na 42€, je to švédský stůl kde je hodně zeleniny, sýru a salámu. Na snídani pak třeba kukuřičné vločky, jogurt, pečivo, marmelády nebo Nutella. Na pokoji má každá postel svůj box na batoh, a po stěně plno věšáků. Takže s odkládacím prostorem není problém.
Budík si nedáváme. Tušili jsme, že nás ráno ostatní probudí, a stalo se. Ve středu v 5:22 nás probudili spolubydlící, když se chystali na výstup. Od 5:30 totiž začínají snídaně.
Po snídani v 6 hodin jsme byli připraveni před chatou. Večer jsme se domluvili, že půjdeme normálkou, protože přes Stüdlgrat nikdo nejde. Už jsme byli připraveni jít, ale v tom z chaty vyšel host, který na nás začal mluvit česky. Ptal se kama půjdeme atd… Během tohoto rozhovoru vyšel z chaty místní Guide (můžeme mu říkat třeba Evžen) se svými dvěma klienty a vydali se směrem na Stüdlgrat. A to byl pro nás přehodnocující impuls. Kdy jsme si s Ondrou řekli, že to teda taky zkusíme.
Vyrážíme od chaty kolem vrcholu Schere (3037 m.n.m.) na ledovec. Ten je slušně potrhaný a tak musíme hodně kličkovat, hledat cesty a dvě nebo tři malé trhliny přeskočit. Vše se obešlo bez komplikací. Asi dvě stě metrů před nástupem na Stüdlgrat potkáváme Evžena s jeho klienty. Vrací se zpět, protože jeho klienti nezvládli nastoupit do lezecké cesty a vracejí se na chatu. Cesta od chaty přes ledovec k nástupu nám zabrala přes tři hodiny.
Před nástupem dáme lehkou svačinku a začínáme lézt. Prvních 10 metrů je pod ledem a tak není divu, že se Evžen s klienty otočil. Nám dal tento úsek celkem zabrat. Dále až zhruba do půlky cesty je lezení v pohodě. Čím výš jsme, tím častěji narazíme na borhák nebo kovovou tyč.
Od druhé půlky lezecké cesty se náročnost poměrně zvedla. Museli jsme častěji hledat, kudy vede cesta. Čím jsme byli výš, tím víc sněhu bylo na cestě. S tím jsme ale počítali. Co se týče lezení pro mě tam byli jen dva nebo tři těžké kroky. Co se týká Ondry, který je podstatně menší než já, tak ten měl kroků těžších více. Celková náročnost byla pouze v těch kilech sněhu na cestě. Prošlapali jsme si celou cestu sami. A shodili na ní několik sněhových polí, aby se nám ukázali stupy na nohy, jinak bychom neměli možnost dál pokračovat. Při shazování posledního sněhového pole se objevil Evžen, teď už bez klientů a úplně sám si to dával na freesolo. Dost nás to šokovalo :D. Ale celkově jsme neměli se Stüdlgratem žádný velký problém. Jestli máte něco nalezeno, neváhejte! A za dobrých podmínek to stihnete určitě dřív než my :D. My jsme na vrcholu Grossglockneru stanuli v 23:55. Takže nám samotná lezecká cesta trvala 17 hodin.
Deset minut po půlnoci jsme odcházeli z vrcholu. Šli jsme normálkou přes Kleinglockner (3770 m.n.m.) na ledovec Kleinglocknerkees na chatu Adlersruhe Erzherzog-Johann-Hütte. Zde můžeme říct, že sestup je spíše turistického charakteru s minimálními prvky lezení. Jen na konci nás čeká fixní tlusté lano, po kterém slezeme až na ledovec. Na chatu jsme dorazili až ve 3 ráno. Ale nikdo nás už nevítal :D. Převlékli jsme se a počkali na jídelních lavicích až do doby snídaně. Což bylo asi 2,5 hodin spánku. Poté jsme klukům co dělali snídaně vysvětlili naši situaci. Dali jsme si snídani, ta stála 12€ za osobu, a pak nás poslali ještě spát do 10ti hodin na pokoj.
Po luxusním odpočinku, jsme si dali oběd, já těstoviny s rajčatovou omáčkou a Ondra boloňsky špagety. Obě jídla doporučujeme. U chaty opravují poslední stojan lanovky a tak tam pořád létají vrtulníky. Ty ale v chatě nejsou moc slyšet.
Po obědě po dvanácté jsme vyrazili dolů. Zpátky na parkoviště. Cesta před vrchol Kampl a Burgwartscharte je z větší části až k ledovci odjištěná ocelovým lanem. Odjištěna není pouze tam kde je rovinka a nebo je cesta pěkně schůdná. Až sestoupíte na ledovec Ködnitzkees, čeká vás asi 500 metrů a poté následuje turistická trasa. Tou jsme za hodinu došli až k chatě Lucknerhütte. A odtud už jen 20 minut na parkoviště. Celkově za parkování (cca 50 hodin) jsme zaplatili 15€.