Zdravím!
Tak tentokrát jsme 22. 7. 2022 vyrazili do Rakouska zdolat Grosses Wiesbachhorn (3 564 m n. m.), který je čtvrtým nejvyšším vrcholem pohoří Vysoké Taury. Nachází se u dvou přehrad Wasserfallboden a Mooserboden.
Vyjeli jsme ve čtvrtek kolem jedenacté hodiny večer od Olomouce. A před devátou hodinou jsme zaparkovali auto v parkovacím domu u turistického centra kousek nad vesničkou Kaprun. Parkování je zde zdarma.
Z vrchního patra parkoviště vede cesta do turistického centra odkud už vede značená cesta k vyšší přehradě Mooserboden. Jde o pěknou cestu, převážně hliněnou/kamenitou stezkou občas část po asfaltové silnici.
Cestou bylo krásně a měli jsme 20 a více stupňů, nezvykle jsem na výletě s Norvií využil i kraťase za což sem byl rád, že jsem je vzal a neměl sebou jen teplé gatě ( ahoj Honzo 😀 ). Začátek stoupaní vede lesem a míjíme spodní nástupiště velkokapacitní plošiny/lanovky.
Postupně se cestou ukazují krásné výhledy, jedná se o skutečně nádhernou oblast. Už po hodině a půl zhruba potkáváme pramen kde se dá zchladit, případně doplnit zásoby vody.
Po chvíli jsme u nižší přehrady. Cesta částečně asfaltovou cestou a terénem obchází tunely pro autobusy. Tady se už celou dobu kocháme výhledy na impozantní okolní hory.
Pro ostatní hosty působíme asi trochu zvláštně s obřími batohy a mačky a cepíny houpajcích se na nich, protože každy tu má malý turisticky baťůžek nebo žádný. Dá se sem totiž dojed skoro od parkoviště cestou bus-lanovka-bus ale my jsme nahoru šli po svých a jsme připraveni na ledovec nahoře.
Po restauraci jsme nastoupali okolo tisíce výškových metrů a ušli asi 10 kilometrů. Teď nás čeká 900 výškových metrů na 4 kilometry k chatě Heinrich Schwaiger Haus kde máme rezervovaný noclech.
Od restaurace se vede po hrázi kde je možnost si ještě „vyběhnout“ vrcholek Höhenburg (2 112 m n.m.) .
Dále se už jde po kamenité/skalní cestě nahoru k chatě. Cesta kličkuje strmím svahem a jsou zde pasáže kde je třeba si dát pozor občas jištěné ocelovým lanem ale není třeba použít vybavení, dá se projít normálně po svých.
Cesta je dobře značená, vždy když se člověk rozhlídne vidí další červenou značku. Zároveň jak se stoupá nahoru, naskytují se velkolepější výhledy zpět na přehradu a okolní hory.
Zhruba po třech hodinách dorážíme k chatě. Na chatě je milí a ochotný personál, je tam trochu dráž ale s tím se na takových to horských místech zkrátka počítá. Nakonec i když jsme neměli objednanou večeři a snídani ji namístě zakupujeme a dáváme si rýži s kuřecím masem. Na konec dnešního dne dáme i zasloužené pivo (já určitě 😀 ) a dem do noclehárny spát. Jen tak pro zajímavost na chatě lze za pět euro zakoupit přístup k wifi.
Druhý den ráno po sedmé vstáváme, dáme snídani, sbalíme malé baťůžky, aaa bouřka. Chvíli čekáme na chatě a postupně vracející se rannější ptáčata než my, nás po optání ujišťují, že výstup není možný. Vrchol je vzdálený asi tak dvě hodiny ale nás se bohužel nedočká. Když se zdá, že hromů ubylo a už spíš jen prší, vydáváme se zpět dolů.
Zpět dolů postupujeme opatrněji, protože kameny jsou mokré a hrozí uklouznutí. Než dojdeme k restauraci déšť se už vytrácí a opět vysvítá slunce a začíná být tepleji. Ovšem těžko říct jestli stejné podmínky panují i nahoře a tak i z časových důvodů opětovný výstup nahoru zamítáme.
Dole zastavíme v restauraci u přehrady Mooserboden a začneme zjišťovat jak je to s dopravou bus-lanovka-bus. Zde bych se k danému způsobu dopravy k vyšší přehradě rád vrátil. Je totiž možné si cestu usnadnit a už téměř od parkoviště až po přehradu si zaplatit dopravu. Za 13,5€ vás nahoru nebo dolů (nebo za 26€ obojí) dopraví autobusem k lanovce Lärchwandschrägaufzug (kdo to vysloví? 😀 ).
Tady si dovolím citovat stránku https://wikijii.com/wiki/Lärchwandschrägaufzug :
S rozchodem 8 200 mm a délka trati 431 metrů, je to největší šikmý vlek v Evropě. Je to také druhý nejširší rozchod na světě.
Odtud vás opět vyzvedne autobus, který vás doveze až do turistického centra u parkoviště.
Tuhle možnost jsme také využili, aby jsme se také touhle nebývalou plošinou projeli. Odtud již jen k autu a zpět do naší domoviny. Tentokrát se bohužel dosáhnout vrcholu nepodařilo ale i tak to byla nádherná (a pro nás nezvykle letní) cesta rakouským pohořím Vysoké Taury. Ve svých článcích se touhle frází už asi budu opakovat ale stejně to napíšu, naskytnou se vám úžasné výhledy na okolní pohoří.
Hory jsou krásné a vy co si nejste jisti něčím těžším, zajeďte si sem na Grosses Wiesbachhorn, vyšlápněte si to nahoru, třeba na vrcholek u hráze Höhenburg a dolů si sjeďte klidně busem. Zkrátka vyšlápnout par stovek poctivých výškových metrů, vychutnat si odměnu v podání všech těch působivých pohledů a odpočinkem v horní restauraci, úžasný výlet který zvládne skoro každý :). Možná to ve vás probudí touhy vydat se někam dál a rovnou se můžete inspirovat u našich dalších výstupů, nebo nám dat vědět, rádi vám pomůžeme vaší cestu zrealizovat :).
Každopádně i jsem se vrátíme a aby jsme dosáhli vrcholu a podělili se o to s vámi!