Začátkem července 2021 jsme se rozhodli zdolat Gerlachovský štít (2654 m n. m.) nejvyšší horu Slovenska. Tentokrát jsme se vydali Gipsyho feratou. Na cestu jsme se vydali ja (Dodo), David, Ondra a náš host Martin. Auto jsme nechali zaparkované v Tatranské Poliance a ve 2 ráno vyrazili na cestu.
Po asfaltové cestě jsme došli ke Slieszkemu domu zhruba za 2 hodiny.
Dále už po zelené značce kolem Dlhého plesa (krásné výhledy při ohlédnutí na zpět na Slieszký dom). Za ním jsme sešli z turistické cesty doleva a po kamenech přes Velickou dolinu do kopců na protější straně. Projdeme kolem kamenitého žlabu co vede dolů (dá se sem vyjít i ním) směrem doleva. Stoupáme podél skály až k borháku v ní. Tady jsme byly za další cca 2,5 hodiny s tím, že jsme zkoumali kudyma jít a kochali se krajinou :D.
U ní začíná úzký komín a pár metrů nad ním začíná Gipsyho ferrata. Po jejím zdolání lezeme dál nahoru směrem Gerlachovské sedlo. Zde oblézáme několik sněhových polí. Je třeba být opatrný, nachází se zde spousta uvolněných kamenů a lezení je místy skutečně náročné. Na konci už stojíme na Gerlachovském sedle (2590 m n. m.), zde už zbývá krátká vzdálenost do našeho vyhlídnutého cíle!
Zde se dále po hřebeni nahoru až posledních cca 200 metrů leze víceméně vodorovně po hřebeni až na samotný vrchol. Zde si užijeme užásný pocit zdolání vrcholu, zapózujeme pro foťák, a pokocháme nádhernou bílou mlhou všude okolo :D. Cesta sem nám trvala 11 hodin ale dá se zvládnou mnohem rychleji, postupovali jsme pomalu, užívali si výhledy a taky já jako nejméně zkušený lezec ze skupiny jsem si vždy dvakrát rozmyslel než jsem provedl další pohyb :D.
Dolů pokračujeme dále za Gerlachovský štít skrz Batizovský žlab. Jedná se o prudké klesaní poseté sněhovými poli. Ne všechny se dají obejít a je třeba je přejít, mačky a cepín určitě přijdou vhod. Zde se nám udála malá nehoda, kdy došlo ke sklouznutí po sněhu a naražení noh našeho spolulezce. A tak jsme dál museli pokračovat neustálím slaňováním dolů. O něco níže kde už začíná přitvrzovat jsou ve skalách umístěna jisticí oka. Skrz zdržení s se spouštěním pochroumaného kolegy jsme před poslední ferratou vedoucí do Batizovské doliny museli nouzově bivakovat abychom nabrali sil a také si počkali v těchto těžkých úsecích na světlo. Po zdolaní tohoto posledního úseku s lanem již následovala jen asi 600 metrů chodecká část k Batizovskému plesu kde jsme se napojili na červenou cestu (Tatranskou magistrálu), po ní dál dolů až na žlutou, která nás navedla na silnici na níž jsme započali naši cestu. Odtud již pohodová cesta až do tatranské Polianky.
Celkově jde o náročnou trasu kde je nutná dobrá fyzička, zkušenosti s lezením a také samozřejmě výbava (lezecké vybavení, mačky, atd.…). Ovšem pokud se na to cítíte a vydáte se na cestu, je to nádherný pocit stát na nejvyšším vrcholu Slovenka. Do paměti se vám vryjí nádherné výhledy a ještě ke všemu si dobře zalozíte :). Jen vážně Gerlach nepodceňovat, může být zrádný a nebezpečný.